Luk 20 | CzeCSP | STEP | A stalo se v jednom z těch dnů, kdy učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, že k němu přistoupili velekněží a učitelé Zákona se staršími

Luke 20

Zpochybňování Ježíšovy autority

1 A ^{▼▼//Mt 21,23—27} stalo se v jednom z těch dnů, kdy učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, že k němu přistoupili velekněží a učitelé Zákona se staršími 2 a řekli mu: „Pověz nám, v jaké pravomoci to činíš? Nebo kdo je ten, který ti tuto pravomoc dal?“ 3 Odpověděl jim: „I já se vás zeptám na [jednu] věc. Povězte mi: 4 Křest Janův ^▼▼7,29 byl z nebe, nebo z lidí?“ 5 Oni o tom mezi sebou rozvažovali: „Řekneme–li 'z nebe', řekne: 'Proč jste mu neuvěřili?' 6 Řekneme–li však 'z lidí', všechen lid nás bude kamenovat, neboť je přesvědčen, že Jan byl prorok.“ 7 I odpověděli, že nevědí, odkud. 8 A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci to činím.“

Podobenství o hospodáři a zlých vinařích

Začal ^{▼▼//Mt 21,33—46} lidu říkat toto podobenství: „[Jeden] člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval. 10 V stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby mu dali díl z úrody vinice. Avšak vinaři ho zbili a poslali s prázdnou. 11 Poslal ještě jiného otroka; oni však i toho zbili, zneuctili a poslali s prázdnou. 12 A poslal ještě třetího; i toho zranili a vyhnali. 13 Pán vinice řekl: 'Co mám udělat? Pošlu svého milovaného syna; snad ⌈se před ním zastydí.⌉ ^{▼▼n.: na něho vezmou ohled.}' 14 Když ho vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: 'To je dědic. Zabijme ho, aby dědictví bylo naše.' 15 A vyhodili ho z vinice ven a zabili. Co jim tedy učiní pán vinice? 16 Přijde, zahubí tyto vinaře a vinici dá jiným.“ Když to uslyšeli, řekli: „Kéž se tak nestane!“ 17 On na ně pohlédl a řekl: „Co tedy znamená to, co je napsáno: 'Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu.' ^{▼▼//Ž 118,22} 18 Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí. ^{▼▼Mt 21,44p}“ 19 V tu hodinu na něj chtěli ^{▼▼ř.: hledali; 19,47} učitelé Zákona a velekněží vztáhnout ruce, ale báli se lidu. Poznali totiž, že toto podobenství řekl proti nim.

Daň císaři

⌈Pozorně ^{▼▼14,1; //Mt 22,15—22} ho sledovali⌉ ^{▼▼var.: Vzdálili se} a poslali špehy, kteří předstírali, že jsou spravedliví, aby ⌈ho chytili za slovo⌉, ^{▼▼ř.: se uchopili jeho slova} a tak ho mohli vydat vrchnosti a vladařově pravomoci. 21 Otázali se ho: „Učiteli, ^▼▼7,40! víme, že správně mluvíš a učíš a ⌈nebereš ohled na osobu⌉, ^{▼▼ř.: nepřijímáš tvář (= nikomu nestraníš)} ale podle pravdy učíš Boží cestě. 22 Je nám dovoleno dát daň císaři, nebo ne?“ 23 Ježíš zpozoroval jejich lstivost ^{▼▼n.: vychytralost; 2K 11,3} a řekl jim: 24 „[Proč mne zkoušíte?] Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?“ Oni řekli: „Císařův.“ 25 On jim řekl: „Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ 26 A nedokázali ho před lidem nachytat ^{▼▼ř.: uchopit} v [jeho] řeči; podivili se jeho odpovědi a zmlkli.

Sedm bratrů a žena při vzkříšení

Přišli ^{▼▼//Mt 22,23—33} někteří ze saduceů, kteří popírají ^{▼▼var.: říkají, že není} vzkříšení, a zeptali se ho: 28 „Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemře–li něčí bratr, který má ženu a je bezdětný, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka. ^{▼▼ř.: semeno
,} ^{▼▼//Dt 25,5; Gn 38,8} 29 Bylo tedy sedm bratrů. Oženil se první a zemřel bezdětný. 30 Stejně i druhý. 31 Také třetí si ji vzal a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli. 32 Nakonec zemřela i ta žena. 33 Komu z nich bude tato žena patřit při ^{▼▼ř. en — 've'} vzkříšení? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.“ 34 Ježíš jim řekl: „Synové tohoto věku ^{▼▼Mt 12,32!} se žení a vdávají. 35 Avšak ti, kteří budou uznáni za hodny ^{▼▼1Te 1,5} dosáhnout budoucího ^{▼▼ř.: onoho} věku a zmrtvýchvstání, ^{▼▼n.: vzkříšení z mrtvých} se nebudou ženit ani vdávat. 36 Vždyť již nebudou moci ani zemřít, neboť budou jako andělé a budou synové Boží, jsouce syny zmrtvýchvstání. ^{▼▼n.: vzkříšení} 37 A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš 'při keři', když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým. ^{▼▼Ex 3,2.6.15n; Mt 22,32} 38 Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí jemu.“ 39 Někteří z učitelů Zákona na to řekli: „Učiteli, dobře jsi to řekl.“ 40 A už se ho neodvažovali na nic ptát.

Čí syn je Kristus?

Řekl ^{▼▼//Mt 22,41—23,7} jim: „Jak mohou říkat, že Kristus je Davidovým synem? 42 Vždyť sám David v knize Žalmů říká: 'Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, 43 dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.'. ^{▼▼//Ž110,1} 44 David ho tedy nazývá Pánem; jakpak tedy je jeho synem?“

45 Když všechen lid poslouchal, řekl [svým] učedníkům: 46 „Mějte ^{▼▼12,1; Mt 6,1!} se na pozoru před učiteli Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na tržištích, přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách. 47 Vyjídají domy vdov a okázale ^{▼▼n.: předstíraně} se dlouho modlí; ti dostanou větší trest. ^{▼▼ř.: soud / odsouzení; Mk 12,40; srv. Jr 1,16; Ga 5,10}“